Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Druhý díl desek a nahrávek z roku 2020, které stojí za to připomenout, se bude týkat žánrů, které se nějakým způsobem dotýkají hardcoru. Pokaždé však z jiné strany. Od punkrocku, přes zatěžkané moshové riffovačky, blackened hardcore, až po kapely, které koketují s noiserockem, emařinou a posthardcorem.
Můj černý kůň domácí hardcorové scény zaštítěný nálepkou Day After. Figury, co v Plzni vymetly zbytky silné metalcorové scény, která si největší rozkvět prožila před téměř dvaceti lety, a začaly budovat podhoubí pro něco nového s kořeny však hluboce zaraženými do zlaté éry žánru. Střední tempa, plnokrevné kytarové riffy, žádné složitosti, čich po melodice, ale hlavně koncertní funkčnosti. Hardcorová mašina stojící na houpavých pasážích a metalovém zvuku. Ve svém srdci hardcorová devadesátková klasika, ale ukažte mi, kdo tenhle žánr u nás dneska hraje tak, aby to nebyla retroparodie sama sebe? Mířím svým dlouhým prstem směr Jižní předměstí v Plzni.
https://boosthc.bandcamp.com/album/tribal-culture
30 minut tmy. Moravská parta, která staví most mezi black metalem a hardcorem. Štafeta předaná od spolků, jakým byli SUN HAS GONE nebo !ÚL… Antifašistická témata rouhačsky propašovaná přes mlhu a blata, ze kterých trčí zlověstné pahýly ohořelých stromů. Lehce zastřené dřevní melodie se tu proplétají s upozaděným řvaním kdesi v dáli. Rázné kvapíky často přepadávají do středních temp, což vyhovuje v tom, že si „Polykat světlo“ působí dynamicky. Příště bych prosil jen méně kolovratů a trochu déle hledat nosné melodie. Kde naopak nic vylepšovat nejde, jsou longsleevy s hláškou „zatloukáme hřeby do rakve tohoto světa“ – to je bez dlouhé polemiky nejpovedenější domácí merch text minulého roku.
https://kronstadtblack.bandcamp.com/album/polykat-sv-tlo
Ne, není to ani reklama na kód banky Moneta, ani číslo ve dvojkové soustavě. Teda možná je, kdo ví. Ono je to jedno. Hlavně je to to nejlepší, co za uplynulý rok vzniklo na soutoku emo violence, post-hardcoru, screama i černokovu. Toho je tu tedy méně než v minulosti. Tak akorát špíny, tak akorát chaosu, tak akorát patosu. Brnkajdy i zběsilé riffovačky. České texty. Poctivá staroškolská emařina, model devadesátky. Tohle vždycky potěší. Když objednáš vinyl, dostaneš kus poetické smrti, zalité do plastového ledu.
https://nulajednanulanula.bandcamp.com/album/ivot-je-pomal-smrt
Po více jak deseti létech konečně deska. Ačkoliv vlastně poctivej melodickej punk rock s ožraleckym floutkovskym zpěvem, furt mi KUNG-FU GIRLZ přelejzají spíš do hardcorový scény. I přes ty melodický refrény, halekačky. Ačkoliv tam hudebně vlastně nepatřej. Asi jen můj problém. Už dlouho jsem ale u nás neslyšel tak dobře udělanej punk, kterej jde kytarově po silných melodiích a většinu hrubosti sem přináší vokál. Snad kromě pár rychlých, krátkých vypalovaček, které stojí primitivní riffáži a úsečném štěkání. Ačkoliv je tu čtrnáct skladeb, nenudí to. Kolekce je evidentně časosběr, na kterém je zábavné pozorovat vývoj kapely. Freestyle, co si se subžánry nebo soudržností neláme hlavu. Punková bonboniéra.
https://kungfugirlz.bandcamp.com/album/s-t
Těžkotonážní noise rock. Dusný temný mraky postavený z kytarových melodií. Výhružný práskání bičem v textech. Apokalyptický rock’n’roll. Ojedinělý melodický zpěvy tu jsou jen past. Líbivej obal. Načančaná opona, za kterou se dějí zlovolnosti. Z dálky stejně slyšíte Arana, kterej vám otevře sakrální čakru a naštěká vám do ní děsivý tajemství vlčí smečky. Repetice tu není nástroj nudy, ale nabitá zbraň profesionálního hypnotizéra.
https://prohrapraha.bandcamp.com/
(Příště sa na tů korektůru vyseru - pozn. korektora ze Šluknova)
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
